Kapitola II.
Jsem tady s další kapitolou k AnV. Teď to právě začne být nejspíš pořádná cukrová vata. Tak se na to připravte, a kdo to nemá rád, tak ať to nečte! Varováni jste byli, tím pádem si nemůžete stěžovat *úsměv*. Tady by se měli vysvětlit ty nesrovnalosti se Siriusem na útěku.
P.S.- Za tu líbací scénu mě nezabíjejte, prosím.
Ich-forma
Srdce jsem měla až v krku. Z toho chlapa mám teď dost velký strach. Chování hodné Nebelvíra, že? Ale uznejte, kdo by z něj strach neměl? Najednou se ozvalo zaklepání. Měla jsem chuť zařvat, ať ten dotyčný odtud zdrhá, jak nejrychleji umí, ale jakmile ten někdo vstoupil dovnitř, změnila jsem názor.
„Pane Weasley, za Váš pozdní příchod strhávám Nebelvíru dvacet bodů,“ začínám mít pocit, že tuhle větu musí po večerech trénovat.
„Vaším dnešním úkolem bude přerovnat mé lektvary od A po Z. Až skončíte, přijdete mi to oznámit,“ no-to-si-snad-dělá-srandu! Merline ne, to je snad za trest! Aha, já zapomněla, ono to vlastně za trest je. Ale proč zrovna s ním? Tohle by se dalo považovat za psychické týrání. Vešli jsme do toho jeho brlohu, nebo jak on tomu říká a myslela jsem, že omdlím. Jak vidno, Snape si tady v tom nikdy neudělal žádný systém. Zabere nám to celou věčnost. Jen co Snape odešel, začala jsem přemýšlet, jestli existuje nějaký způsob, jak zabít svého profesora lektvarů a přitom neskončit v Azkabanu. Z úvah mě vyrušil hlas vedle mě.
„Tak se do toho pustíme, ne?“ jeho optimismus chci taky.
„No jo, začít bychom měli, ale jak?“ Fred se zamyslel.
„Vyskládáme ty lektvary na zem. Budu ti je podávat a ty se je budeš snažit nějak seřadit podle abecedy. Já ti pak ke konci pomůžu. Potom se vyměníme. Já ti je budu podávat zpátky a ty je budeš srovnávat do polic,“ zmohla jsem se jen na přikývnutí. Šlo nám to překvapivě dobře, ale po dvou hodinách jsme byli teprve u písmene K. Fred se opřel o zeď a sesunul se po ní až na zem.
„Už nemůžu. Ať si Snape třeba trhne nohou, mě je to jedno. Za co tady vlastně jsi?“ otočila jsem se k němu zády a předstírala rovnání ampulí s nějakými lektvary.
„Sundala jsem Malfoyovi vlasy,“ za zády se mi ozval výbuch smíchu.
„Tos byla ty? Já myslel, že to byl, Neville nebo Ron, ale ty? Měl bych si na tebe dávat pozor,“ divila jsem se, že se nezačal dusit smíchy. S pobavením jsem se na něj dívala, než se dosmál.
„A co jsi provedl ty?“
„ Já jsem pro změnu vykouřil své drahé spolužáky z učebny.“
„Jakto? Lektvary ti vždycky šly.“
„Netuším. Zřejmě jsem byl myšlenkami někde jinde,“ teď jsem pro změnu dostala záchvat smíchu já.
„Tak to znám,“ chtěla jsem si sednout vedle něj, ale zakopla jsem o vystouplou dlaždici a zhroutila se Fredovi přímo do klína.
„Ups,“ řekl. Musela jsem se pousmát. Pak jsem se mu zadívala do očí. Úsměv mi ze rtů zmizel. Merline, on má tak nádherné oči. Ono je to ještě horší, on je celý nádherný. Nevím, proč ani jak se to stalo, ale naše obličeje se k sobě začaly přibližovat. Náhle se naše rty setkaly. Byl to jen letmý dotek. Pak přišlo malé zaváhání. Znovu jsem přitiskla své rty na ty jeho, tentokrát však na delší dobu. Fred si mě přitáhl blíž a já trošku pootevřela ústa. Využil toho a náš polibek prohloubil. V břiše jsem měla pocit mravenčení. Fredův jazyk mi přejížděl po patře a já se cítila, jako v extázi. Najednou jsem cítila, že mě něco tlačí do stehna. Poznala jsem, že Freda tahle situace rozhodně chladným nenechává. Vyrušili nás něčí kroky. Rychle jsme se od sebe odtáhli. Naštěstí pro nás, si Snape přišel jen pro nějaké věci do kabinetu a s prásknutím dveří zase odešel. Na Freda jsem se nemohla ani podívat, už tak jsem byla červená, jako rajče. Raději jsme se vrátili k našemu trestu, který až do svého konce probíhal beze slova. Když bylo vše hotovo, zbývalo jen oznámit to Snapeovi. Poté, co si zkontroloval, že nelžeme (jasně Nebelvírům nelze věřit!), propustil nás. Doufala jsem, že cesta zpátky na kolej bude probíhat stejně jako konec našeho trestu. Marně.
„Proč,“ vzdechl. Nechápavě jsem se na něj podívala.
„Cože?“ i když se díval do země, neunikl mi jeho úsměv. Podíval se na mě.
„Proč jsi to udělala?“ tak teď už nechápu vůbec nic. Jasně, že jsme věděla, co myslí, ale netušila jsem, proč se na to ptá. Co mu mám na to odpovědět. Zřejmě ode mě odpověď ani nečekal.
„Proč zrovna teď? Teď, když jsem si už představoval, že na ples pozvu nějakou hezkou holku a pak se do ní možná i zamiluju?“ sklonila jsem hlavu. Ne Frede, tohle bolelo. Oči mi začínaly vlhnout. Nechtěla jsem brečet. Ne, před ním.
„Proč zrovna teď, když jsem doufal, že s tou holkou bych mohl zapomenout na to, co cítím k naší malé Potterové,“ počkat! Řekl právě teď to, co si myslím? Nevěděla jsem, co mám v tu chvíli dělat, ale cítila jsem, že ať by to bylo cokoli, bylo by to zbytečné. Po tváři mi stekla slza. Fred přišel ke mně a otřel mi tvář. Pak se otočil a odešel. Nejdřív jsem tam jen tak stála, a pak jsem se svezla podél stěny na zem. Rozbrečela jsem se naplno. Nemohla jsem pořád uvěřit tomu, že ke mně něco cítí. A řekl mi malá Potterová. Tak se mi říkalo dřív, když jsem byla v prvním ročníku. Byla jsem tehdy vážně malá a vypadala jsem jako malé dítě. On s Georgem to používali, když mě chtěli nějak provokovat. Jenže, už přes rok mi tak nikdo neřekl. Tak, proč on? Proč teď? Proč mi vůbec říká něco takového, když nakonec odešel? Nemám ponětí, jak dlouho jsem tam seděla, ale jakmile jsem uslyšela Filchův hlas, zvedla jsem se a utíkala do nebelvírské věže. Mia už naštěstí spala. Potichu jsem vklouzla do sprchy. Přemýšlela jsem o Fredovi. Myslel to vůbec vážně? S Georgem si dělají srandu skoro pořád a i já jsem se párkrát stala jejich obětí. Ale z téhle věci si přece nemůžou dělat srandu ani oni. Nebo ano? Hlavou se mi honily různé myšlenky, i když jsem šla spát.
Následující den byl pátek, naštěstí. Už od rána jsem byla naprosto duchem nepřítomná. Na obyčejné každodenní otázky jsem sice odpovídala, ale moje myšlenky byly někde jinde. Úplně jinde. Jelikož mě ani nebavilo hádat se s Malfoyem, muselo to být se mnou hodně zlé. Na jeho narážky jsme jen něco zamumlala a dál mi byl ukradený. Hermiona si samozřejmě hned všimla, že se mnou není něco v pořádku, ale neptala se mě na nic, věděla, že to nemá cenu. Z hodin jsem nepobrala vůbec nic, nevnímala jsem žádného z profesorů. Ale nikdo si toho nevšiml. Teda skoro nikdo. U večeře to Harry nevydržel.
„Sakra Jess, co to s tebou je? Celý den chodíš, jako tělo bez duše, skoro s námi nekomunikuješ a už je to vážně k nevydržení,“ celý nebelvírský stůl se na nás otočil. Ze mě bude prostě bratrovrah. Zvedla jsem hlavu od jídla. Stejně jsem se v něm jen nimrala.
„ Nemusíš na mě řvát. Nic mi není. To, že se nechovám podle tvých představ, neznamená, že si musíš najednou chovat, jako starostlivý starší bráška. Prostě jsem jen unavená ze zkoušek a už mě to vážně nebaví, toť vše,“ zvedla jsem se od stolu a odkráčela z jídelny do pokoje. Tam jsem se zamkla, sedla si na postel a prohlížela si přívěsek po mámě. Dal mi ho Sirius. Bylo to tehdy, když mě přivedl do svého domu. Přiznal se mi, že je na útěku z Azkabanu a všechno mi vysvětloval. To, jak poznal moje rodiče, o jejich zážitcích, dokonce i o tom, jak se naši neměli rádi. A taky mi vyprávěl o jejich smrti, a co následovalo pak. Byla jsem sice jen osmileté dítě, ale chápala jsem ho. Vzpomínám si, jak jsem se vztekala, že ti zlí lidé by si zasloužili na zadek. Sirius se to smál a často mi to připomíná. S Harrym jsme mu pomáhali, aby ho nenašli. Na útěku jsme mu pomáhali celkem pět let. Letos na jaře ho přestali pronásledovat a zprostili ho všech obvinění. Při té vzpomínce jsem se musela pousmát. Aspoň nějaká spravedlnost. Sirius nám ten dopis z ministerstva poslal sem, do Bradavic. Harry se radoval jako malé dítě a objímal snad všechny kolem sebe. Mě málem zadusil. Objímal mě totiž asi tak půl hodiny, a jelikož má svaly z famfrpálu, nebylo to zrovna příjemné.
Vyrušilo mě to, jak se Hermiona pokoušela dostat do pokoje. Nechala jsem ji. Kdyby s těmi dveřmi tak nelomcovala, stačilo by ji pouhé Alahomora. Po deseti minutách jí to skutečně trklo. Ovšem, jen co vešla do pokoje, věnovala mi vražedný pohled a zamkla se v koupelně. Jak dlouhá doba, že je do Vánoc? Měsíc? Tak tohle bude dlouhý měsíc.
Mirage
Kapitola II.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
