Camp I.
Tak, zase já :D Máte smůlu, mě a mojí fantazie se jentak nezbavíte! Muhehehehe :D A další špatná zpráva: tohle bude mít pokračování :D Trošku jsem se rozepsala, ale nebojte, víc než tři kapitolu tak cca nebudou :D Tohle mě napadlo na našem školním výletě. Je to tak trochu psané podle skutečné události :D Pokud jste dočetli až jsem, pak jste schopní číst dál :D Gratuluju :D
Pairingy: YunJae, YooSu, 2Min
„No, to snad nemyslíš vážně?!“
„Co se ti na tom nelíbí?“
„Yunho, říkal jsi, že nám zařídíš víkend v romantickém campu. Takže tohle přece nemůžeš myslet vážně!“
„Co se ti na tom nelíbí, Jae? Je to malý tichý camp, daleko od města. Ptám se znova: co se ti na tom nelíbí?“
„Co třeba tohle?!“ ukázal na postel, ze které trčely pružiny.
„Vždyť nám jedna postel vystačí, ne?“ Yunho si přitáhl svého milence k sobě blíž a bavil se tím, jaký měl Jaejoong výraz ve tváři. I když se snažil vypadat uraženě, červenal se. Jaejoong se ale nedal a odstrčil Yunha od sebe.
„A co tohle?!“ ukázal na pavučiny v rohu místnosti.
„To se dá smést nějakým tím náčiním, co tady je. Navíc, je to JENOM pavouk.“ Yunho už pomalu nevěděl, jak Jaejoonga uklidnit. V tomhle ohledu byl jeho přítel horší než ženská.
„A tohle…aaaaa! Yunho, pomoz mi! Zabij to!“ Jae vyskočil na již zmiňovanou postel, která mu najednou nepřipadala tak zlá.
„Boo, je to jen mravenec.“
„Velký mravenec.“
„Ale nic ti neudělá.“
„Kouše.“
„A ty na jeho kousnutí vykrvácíš,“ zasmál se Yunho. Otočil se na patě a chystal se k odchodu.
„Jung Yunho! Kam si myslíš, že jdeš?“ vykřikl Jaejoong.
„Zkus hádat, můžeš jednou. Zkontrolovat ostatní.“
„ A to mě tu necháš s tímhle?!“ ukazoval roztřesenou na mravence, který se za celou dobu jejich rozhovoru nepohnul ani o milimetr.
„Můžete si spolu popovídat.“ Ušklíbl se na něj Yunho.
„Ne! Yunho, stůj! Prosím, vrať se! Já už budu hodný! Nenechávej mě tady samotného s tím monstrem!“ Yunho už však nevnímal. On ho ten hysterický záchvat přejde. Dříve nebo později.
O pár chatek dál se řešil zcela jiný problém.
„Ehm…to je jako všechno?“
„Hm…“
„Chunnie, jsou tu jen dvě postele, holé stěny plné pavučin, tolik hmyzu, že bychom si mohli otevřít vlastní výzkumnou nebo pozorovatelskou stanici a jediné, co na to řekneš je „hm“?“
„Hm…“ Junsua jeho odpovědi, pokud se jim teda tak dalo říkat, vytáčely.
„Su, byls to ty, kdo s tímhle nápad více než nadšeně souhlasil, tak nechápu, na co si teď stěžuješ.“
„Nekritizuj.“ Junsu si uraženě sedl na postel, zády ke svému příteli a čekal, až se mu omluví. Stále však bylo ticho. Otočil se tedy zpátky s další jedovatou poznámkou na jazyku, ale Yoochun už tam nebyl.
„Co to…jen počkej!“ zakřičel Junsu.
Yunho šel pomalým krokem a stále přemýšlel nad tím, jestli by se radši neměl vrátit a zkontrolovat stav Jaejoong vs. mravenec.
„Určitě to bude tak 0:4,“ zamumlal si pro sebe.
„Yoochun-ah!“ vykřikl radostně, když uviděl svého kamaráda.
„Yunho! Už jste se zabydleli?“ zeptal se ho Yoochun. Yunhovi okamžitě v hlavě naskočil obrázek z jejich chatky.
„Jae s tím má jisté problémy. Co vy?“
„Taky,“ přikývl Yoochun. „Junsu tady jisté věci postrádá.“
„Podle Jaeho jsou taky právě jisté věci navíc.“ Yoochun se na něj podíval s otazníky v očích.
„Mravenci,“ odpověděl mu Yunho. Yoochun pochopil.
„Co si myslíš, že dělají Sungmin s Changminem?“
„Myslím si, že ti tady jsou jediní spokojeni. Konečně po dlouhé době jsou spolu bez úchylnosti Yesunga s Reyewookem, sladkých řečí Donghaeho a Eunhyunka, „manželských hádek“ Leuuteka s Kanginem a sexuální narážek Heechula a Siwona.“
„Jsou tady s námi. To je horší, ne?“ zasmál se Yoochun
„Ale to oni neví,“ přidal se k jeho smíchu Yunho.
„Počkej, není támhle jejich chatka?“ Ukázal po chvilce Yoochun na chatku, ze které se ozývaly velmi hlasité vzdechy. Šli blíž.
„Changmine, já už to nevydržím!“ Sungmin zněl hodně…zadýchaně. Yoochun a Yunho se na sebe udiveně podívali. Že by byli jejich dva andílci už taky tak zkažení?
„Musíš baby, jinak jsem to do teď dělal celé zbytečně. Už jen chvilku. A chceš to přece, ne?“
„Chci. Moc,“ zavzdychal Sungmin. Čím více se Yunho s Yoochunem přibližovali, tím větší bylo Sungminovo vzdychání. Když konečně vešli do dveří, naskytl se jim pohled, který teda rozhodně neočekávali. Sungmin nadzvedával jednu z postelí, pod kterou ležel na břiše jejich makře a rukou jezdil po podlaze. Yunho v sobě dusil smích, zatímco Yoochun se rozesmál naplno. Sungmin s Changminem se nejdřív podívali na ně, pak jeden na druhého a nakonec jen pokrčili rameny a pokračovali ve svých předchozích činnostech.
„Mám to!“ vykřikl najednou Changmin a zvedl se ze země.
„No, konečně!“ usmál se Sungmin, pustil postel zpátky na zem a vyčerpaně si na ni lehl.
„Co to tady vy dva vyvádíte?“ zeptal se Yunho, když se konečně přestal smát a začal normálně dýchat. O Yoochunovi se to samé říct nedalo.
„Co by. Sungminovi spadla za postel jeho oblíbená náušnice. Jelikož jsem delší než on, měl jsem větší šanci ji najít. Ale hledejte si pod postelí černou náušnici. Tak mi to hold trvalo trošku dýl.“
„Přesně 12 minut a 36 vteřin, lásko,“ ozval se Sungmin.
„Tys to počítal?“ podíval se na něj Changmin s pozvednutým obočím.
„Víš, když někdo drží ve vzduchu asi tunovou postel, tak si tím počítáním aspoň zkrátí čas,“ ušklíbl se na něj jeho přítel.
„Nečerti se, roztomilost ti sluší mnohem víc.“ Changmin se nad něj naklonil a jemně ho políbil. Sungmin začal okamžitě rudnout jako rajče. Rychle odstrčil Changmina, posadil se a zatímco se pokoušel zakrýt svoje rozpaky, obrátil se na Yoochuna s Yunhem.
„Tak co?“ Jak se vám tu líbí? Nezajdeme na nějaký malý výlet? Příroda je tady opravdu krásná!“
„Je mi líto, ale Jae by se nejradši zahrabal do svojí vlastní postele a nevylezl z ní následující dva týdny. Já bych šel rád, ale nechci ho nechat samotného, což mi připomíná, že bych se za ním měl vrátit,“ řekl Yunho.
„Já bych taky měl jít, jinak se mnou Junsu nebude mluvit. A věřte mi, znovu už to zažít nehodlám.“ Yoochun se při té vzpomínce otřásl. Tehdy Junsuovi z legrace řekl nevhodnou poznámku o jeho pozadí a ten s ním pak čtyři dny nemluvil. Junsu obvykle pusu nezavře, ale tehdy mezi nimi zavládlo přímo nesnesitelné ticho. Ze vzpomínek ho vytrhl až Yunhův vlas.
„Hlavně nezapomeňte, že za hodinu je večeře.“ Po té se oba otočili a nechali tam Changmina se Sungminem, ať si dělají, co chtějí.
Yoochun se s Yunhem taky rozloučil a připravoval se na Junsův uražený obličej. Yunho vešel do jeho a Jaejoongovi chatky a málem vykřikl.
Mirage
