Kapitola I.
Stalo se vám někdy, že vás prostě nemohlo ani zaboha nic napadnout? Tak mě se to stalo teď. Většina kapitoly mě napadla na poslední chvíli. Pokud možno napište nějaký ten komentář, ať vím, jestli má cenu vymýšlet další kapitoly. *děkovný úsměv*
Er-forma
„Ne a ne a ne!“ rozléhalo se hradem už delší dobu. „Já ti prostě nedovolím mi tohle udělat! Už tak mi řídíš skoro celý život a teď tohle?! To ti nedovolím!“ Veronica začínala křičet, že jí šlo slyšet až do hradní kuchyně, která se nacházela ve sklepení.
„Nebuď na mě drzá, Elizabeth! Ty mě prostě budeš poslouchat!“ dokonce i Drákula už začínal ztrácet trpělivost.
„Zaprvé: Neříkej mi Elizabeth. Zadruhé: Co mi uděláš, když tě neposlechnu? Zase mě zmučíš? Posluž si!“s těmito slovy vyběhla ze sálu a zmizela ve věži. Když vběhla do pokoje, zabouchla za sebou dveře a přemýšlela, co má dál dělat. Sorbon k ní pomalu přistoupil, pohladila ho mezi ušima, kde se mu to líbilo nejvíce. V tu chvíli ji to napadlo. Potřebuje z tohohle hradu okamžitě zmizet, a jelikož pře stráže to nepůjde, tak jim udělá aspoň pořádný divadlo a ať si Drákula říká, co chce! Tak jak v tu chvíli stála u dveří, tak se rozběhla přes pokoj na balkon a skočila.
Mezi tím už na ostrov připluli James Potter se Siriusem Blackem. Jen co přistáli na pevnině, zahlédli nad ostrovem obrovský šedo-černý mrak.
„Vypadá to Tichošlápku, že jsme nepřijeli zrovna ve vhodnou chvíli. Koukni, Drákula se zlobí.“ konstatoval James a spolu se Siriusem šli do vesnice.
„Co myslíš? Nick nebo Veronica?“ zeptal se Sirius. To už došli do vesničky pod hradem, ve kterém bydleli Jamesovi prarodiče. Najednou uviděli, jak z nejvyšší věže hradu vyskakuje nějaká postava. „Veronica!“ zakřičel James. V tu chvíli vlastně odpověděl na Siriovu otázku. Sirius ale zatáhl Jimmyho pod blízký strom a přetáhl přes ně neviditelný plášť.
„Co blbneš?“ zeptal se James potichu. Sirius jen protočil oči v sloup. „Sleduj Dvanácteráku, tohle bude ještě zajímavý a já o to nehodlám přijít. A teď už buď zticha.“ Upozornil ho.
Veronica doskočila až za bránu hradu a rozběhla se po cestě dál do vesnice. Najednou za ní ale vyběhl někdo v dlouhém černém plášti a začal na ni křičet: „Stůj! Slyšíš? Zastav! Sakra zastavte někdo tu bláznivou holku!“ Veronica se najednou zastavila, ohlédla se a s úsměvem odpověděla: „Já? Ale Van Helsingu, já se jen chovám tak jak mě to vždycky učil náš učitel. Přesněji ty.“ A znovu se rozběhla. Kousek před Jamesovým a Siriovým úkrytem se ale před ní najednou Van Helsing objevil. Rychle zastavila a chtěla vycouvat, ale stál i za ní, najednou okolo ní stálo do kruhu hned několik na vlas stejných postav- Van Helsingů.
„ Tak fajn, vzdávám se. Už můžeš ty svoje poskoky odvolat.“ Rezignovala nakonec, když viděla, že už mu prostě neuteče. Zašklebila se na jednoho z nich a ten zmizel, po něm i ostatní. Mezitím za ní doběhl pravý Van Helsing.
„Tak poslyš, mladá dámo, nepamatuji se, že bych tebe nebo tvého bratra učil jak zdrhnout z hradu. Tím pádem to na mě nesvedeš. A co sis jako myslela, že děláš?“
„Počkej, jak se tomu říká?“ předstírala přemýšlení „Jo už vím!“
„Ne! Neříkej to! Vím, co chceš říct, chápu to, ale prosím tě neříkej to. Akorát nechápu, proč si to udělala. Když jsem přišel do tvého pokoje, už jsem viděl jen to, jak padáš dolů. Kdybych tě neznal, měl bych strach.“
„Ty se mě ptáš proč? Proboha Van Helsingu jestli si celých těch 6 let žil v oblacích tak hezky slítni na zem. Mě už unavuje to, jak mám naplánovanou každou minutu života. Nebaví mě pořád poslouchat ty kecy typu: To se nehodí, to musíš a to zas ne, nezapomeň na to, kdo jsi apod.“ Van Helsing si povzdechl. Až moc jí chápal, až moc dobře věděl o čem to mluví. Veronica chtěla využít toho, že se nedívá, bohužel pro ni si toho Van Helsing všiml, takže nestihla uběhnout ani pár kroků a něco jí svázalo kotníky k sobě. Zavrávorala a už se viděla, jak padne přímo “na držku“ a pořádně si odře nos. Jediné její štěstí bylo, že se jí nakonec jen podlomily kolena. I tak to byla pořádná šupa. Sirius v sobě dusil smích jak jen a mohl a Jamesovi taky slušně cukaly koutky.
„Ha, ha, ha, ha, ha a ještě jednou ha! Doufám, že se aspoň dobře bavíš! Protože to je asi to poslední co v životě zažiješ! I když se tvářila naštvaně a její hlas zněl hodně výhružně, to ovšem nezabránilo tomu, aby Van Helsing měl doslova záchvat smíchu, což u něj nebylo obvyklé.
„Tak- tohle-se- mi- hodně- povedlo.“ Pochválil se trhavě, jak už nemohl od samotného smíchu ani dýchat. V tu chvíli na něj Veronica vrhla výraz a’la Bohyně pomsty, a kdyby pohled uměl pohled zabíjet, byla by z něj dávno mrtvola. Tohle už Sirius s Jimmym nevydrželi a rozesmáli se naplno. Tím se prozradili. Smíchem z nich samozřejmě sklouzl neviditelný plášť, takže Van Helsingův a Veroničin nechápavý výraz se změnil na hodně pobavený, když viděli ty dva, jak se válí po zemi smíchy, až jim tečou slzy. Po cca 6 minutách pomohli kluci Veronice rozvázat ty provazy a postavit se na nohy. Poté je Jimmy obrátil na Van Helsiga.
„Zdravím Van Helsingu, dlouho jsem tě neviděl. Nejspíš nemá cenu se ptát, jak se máš, co?“ usmál se a díval se střídavě na něj a na Veronicu. Van helsing se zatvářil výrazem No to teda fakt ne a vypadal, že se zase začne smát, ale nechtěl vyvolat další scénu a tak radši změnil téma.
„Kdy přijede Regulus, Sirie?“ Sirius jen pokrčil rameny.
„Nevím, nejspíš až se naše matinka zklidní. Prý se jí zase něco nezdá.“
„Jak jinak.“ Uchechtl se Jimmy. „Co kdybychom šli my tři za bábi s dědou? Určitě už nás čekají.“ „Nejspíš jo, protože Nick ráno cítil vůni těch Angeliných skvělých koláčů. Říkal, že se za nimi určitě po obědě přijde podívat. Prý je jich pro vás dvou škoda.“ Odpověděla mu Veronica. Víc už Sirius slyšet nepotřeboval. Rozběhl se k domu Potterových takovou rychlostí, že by ho nedohonil ani Jimmy na koštěti. Van Helsing, Jimmy a Veronica si jen vyměnili pobavené pohledy.
„Asi taky půjdeme, co říkáš?“ obrátil se Jimmy na Veronicu. To se ovšem nelíbilo Van Helsingovy. „Veronico, ale …“
„Neboj Van Helsingu, do večeře jsem zpátky.“ Usmála se na něj a už táhla Jimmy pryč.
„Taky tě rád vidím po roce.“ řekl Jimmy, jen když zmizeli Van Helsingovy z dohledu. Za chvíli už byly na místě. Ovšem jen co vešli dovnitř,čekalo je tam nemilé překvapení.
Mirage
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
