Nevím jestli je chyba u mě, ale protože mi nešel dát komentář k třetí části, tak ho šoupnu sem. Strašně moc se mi líbí ten nápad - vlastně to, že je celá situace před námi rozprostřená a to, jak k tomu všemu došlo se dozvíme z jednoho rozhovoru v časopise. A pak příběh plyne dál a my díky tomu pochopíme, co se a proč se tak děje. To mě vážně dostalo! Micky je prostě milující a romantický manžel! Udělal jsi z něho takového hlavního spisovatele všech písniček, které kdy DBSK nazpívali :D A navíc jsi se objevila v nějakých MV! TO ti závidím :) Nevím, jestli by to u SMEnt prošlo, ale je to moc hezké. Trochu jsi mě překvapila přímostí - já bych nikdo nikomu z nich nedokázala říci to, co jsi ty popisovala, když jsi Jaejoongovi říkala o problémech s početím miminka. To bych umřela studem. Ale alespoň to dokazuje, jak velcí jste přátelé! Bomba! Skvělé! Jen tak dál.
DBSK - TVXQ - Tohoshinki část II.
To muselo být velké překvapení!
Micky: Taky, že bylo. V tu chvíli mi spadl ze srdce obrovský balvan.
Mirage: A málem jsi mě udusil, když si mě objímal.
Nejspíš to bude hloupá otázka, ale jak jsi to to vlastně celé vnímala ty?
Mirage: No, skoro nijak. Pamatuji si jen, jak jsem jela v autě, pustila si hudbu do sluchátek a začala si číst, následoval smyk a pak jen tma. Začal dlohý a nádherný sen. Probudila jsem se v nemocnici, když vycházelo slunce. Někdo mě držel za ruku, byl to Micky. Spal. Usmála jsem se a čekala, až se probudí. Pár minut na to otevřel oči.
To zní skoro, jako z nějakého filmu. A pak už problémy ustaly?
Micky: Na nějaký čas ano, žili jsme spolu v Soulu a bylo nám fajn. Mirage tady začala pracovat a já se pokoušel být s ní co nejvíc. Jenže nic netrvá věčně…
Co se stalo?
Micky: Byl jsem v té době maximálně vytížený. Propagace nového alba, vystoupení, koncerty. To všechno se mísilo dohromady a já chodil domů pozdě a velmi unavený. Mirage to, ale všechno zvládala. Jakmile jsme přišel domů, řekla, kde mám večeři, občas si se mnou povídala a pak šla spát. To vše s láskou v srdci a úsměvem na rtech. Jednoho dne jsem přišel naprosto vytočený, skoro až naštvaný a bylo to poznat. I když se Mirage snažila být milá, vyjel jsem na ni. Řekl jsem něco, co jsem nechtěl a lituju toho. A ona odešla.
Co přesně ti Micky řekl? Bylo to tak strašné, že nebyla jiná možnost než odejít?
Mirage: Nejspíš byla jiná možnost, ale v tu chvíli jsem se tak rozhodla. Zdálo se mi to v ten moment, jako to nejlepší pro nás oba. Nebyla tak docela pravda, že jsem to zvládala. I když jsem si našla práci, měla jsem nepravidelnou pracovní dobu a doma jsem se šíleně nudila. Večeři jsem měla obvykle uvařenou rychle, jelikož Micky nebyl nikdy moc náročný na jídlo (úsměv). Cítila jsem se v tak velkém bytě sama a on mi tam prostě chyběl. Když se vrátil domů, byla jsem šťastná, že ho mám u sebe, proto ten úsměv. A co se týče té lásky, tak ta byla samozřejmá. Jednou Micky vážně přišel v hodně špatné náladě. Po příchodu třískl dveřma, až jsem se málem opařila, jak jsem se lekla, jelikož jsem zrovna přelévala horkou vodu z jednoho hrnce do druhého. Nepřišel vůbec za mnou, aby se se mnou přivítal, prostě si jen sedl do křesla a to bylo vše. Řekla jsem si, že bude lepší, když se nebudu moc vyptávat, ale byla jsem vždycky zvědavý člověk. Když dojedl, zeptala jsem se ho. Snažila jsem se ptát se co nejmileji a klidným tichým hlasem, ale on odsekával pořád dokola, že se nic neděje. Povzdychla jsem si. Řekla jsem mu, že jestli chce, tak ho tady nechám samotného a odejdu. Sice jsem v tu chvíli nevěděla kam, ale jestli potřeboval být chvíli sám, chtěla jsem mu ji dopřát. On se jen uchechtl a aniž by se na mě podíval, tak řekl: „Tak víš co? Jdi a už se nevracej.“
Jak jsi na to reagovala?
Mirage: Zarazilo mě to. Pořád jsem nemohla uvěřít, že něco takového řekl. Bolelo mě, že to slyším zrovna od něj. Od člověka, kterého jsem vážně milovala. Zvedla jsem se, vzala si ti nejdůležitější věci a odešla jsem. Prostě jsem ho poslechla.
To jsi ji nezarazil?
Micky: Sotva jsem si uvědomoval, co se děje kolem mě nebo co říkám, to, že cvakla klika, bylo pro mě ten večer nepodstatné.
Takže byl konec?
Mirage: Doufala jsem, že ne. Ale, nemohla jsem se zbavit pocitu, že měl pravdu. Že to tak vážně chtěl. Opakovala jsem si to tak dlouho, až jsem o tom přesvědčila samu sebe.
Micky: To, že Mirage odešla, jsem si uvědomil až následující ráno. Usnul jsem v křesle, a když jsem se vzbudil, nikde nebyla. Začal se mi vybavovat předchozí večer a já si už jen mohl nadávat, jaký jsem idiot. To samé mi řekli i kluci, když jsem si jim postěžoval.
Xiah: Upřímnost nade vše aneb není nad to mít úžasně upřímné kamarády.
A tak vznikla písnička I Believe, že?
Micky: Ano. Mirage mi nebrala telefony a tohle byla jediná možnost, kterou jsem mohl vyzkoušet.
Klip má dvě verze. První, velmi známá, která se natáčela na mostě a druhá, méně známá, ve které figuruje i Mirage. Kluci tam jsou v nějakém překrásném letním domě u moře, Mirage sedí doma na posteli a pracuje na notebooku. Pak se jí najednou na obrazovce zjeví zpívající Micky, ona leknutí notebook přivře, a když se na něj znovu podívá, Mickyho tvář je pryč. Zvedne se a v tu chvíli se objeví v nějaké tmavé chodbě, kde jsou na stěnách její vzpomínky na Mickyho. Poslední vzpomínka je vaše hádka, po které tvé tehdejší já odchází a tříská dveřmi, Micky si sedá na postel, skládá hlavu do dlaní. Celé to sleduješ, a když se chceš Mickyho dotknout, chodba i se vzpomínkami mizí a ty se ocitáš v malém pokoji, kde Micky jen tak sedí na židli. Přicházíš k němu, on se zvedne, ty ho políbíš a pak písnička končí. Bylo to vážně tak?
Micky: Ten dům nám patřil. Já a Mirage jsme se do něj chtěli jednou přestěhovat a žít tam. Kousek za městem a bez zvuků aut a všeho toho shonu. Pár týdnu, co jsme ho koupili, Mirage odešla.
Mirage: Ten druhý klip není úplně pravdivý. První klip jsem viděla jen jednou, když jsem přišla za kamarádkou a ona měla puštěnou televizi a nějakým záhadným způsobem tam právě klip pouštěli. Sledovala jsem ho, jako kdybych byla pod vlivem hypnózy, jakmile klip skončil, otočila jsem se a šla jsem rychle pryč. Kámarádce jsem se později omluvila. Jednou večer jsem psala nějakou práci na notebooku, ale nemohla jsem se na ni pořádně soustředit, jelikož jsem musela pořád myslet na Mickyho. Po dvou hodinách jsem to vzdala, notebook vypla a šla se do kuchyně napít vody. Té vody jsem se nikdy nenapila. Když jsem vzala skleničku do ruky, začali se mi v hlavě přehrávat právě ony vzpomínky. Od našeho prvního setkání, až po ten večer, kdy jsem odešla. Ani nevím jak, ale najednou jsem seděla v letadle do Soulu (smích). Když jsem dávala řidiči taxi adresu, kam mě má odvézt, říkala jsem si, že jsem nejspíš blázen, ale něco vevnitř mi zase říkalo, že dělám dobře. Jsem sice ateistka, ale v tu chvíli jsem se vážně modlila, aby byl Micky sám, aby to nevzdal, aby mě měl ještě pořád rád a mé místo nenahradila jiná. Nedělala jsem si moc velké nadějě. Jakmile jsem vystoupila z auta, začalo pršet. Výtah mě vyvezl nahoru a já si vzpoměla na den, kdy jsem se s Mickym srazila v hotelové hale. Potřásla jsem hlavou, abych tyhle myšlenky zahnala, vyšla jsem z výtahu a odemkla náš byt. Byla tam tma a ticho. Optarně jsem vešla dovnitř v naději, že Micky spí anebo není doma. Micky ale seděl v obyváku v křesle, na stole vedle něj byla poloprázdná láhev červeného vína, stejné značky, jakou na mě tehdy vylil, vedle ní byla plná sklenička a kolem toho byly rozházené fotky, na kterých jsme byli já a Micky. Nejspíš nevěděl, že jsem to já, jelikož se ani neotočil. Pomalu jsem si sundala kabát, vyzula si boty a šla směrem k němu. V polovině cesty jsem se zarazila a chtěla jsem odejít. Všimla jsem si, že v ruce drží řetízek s přívěskem, který jsem mu dala. Řetízek byl stříbrný, stejně jako přívěšek, který byl ve tvaru napůl rozmotaného pergamenu. Na něm bylo vystouplé srdce, na kterém byla vyrytá dvě M a navzájem se překrývaly. Podívala jsem se na prstýnek, který jsem měla na pravé ruce. Byla na něm stejná M, ale zevnitř bylo vyryto Miluji tě ve třech jazycích- anglicky, česky a korejsky. Nadechal jsem se, abych si dodala odvahu. Chtěla jsem odtamtud utéct, ale nohy mě neposlouchali a pořád se k Mickymu přibližovaly. Když jsem přišla k němu, položila jsem mu ruku na rameno. Cukl sebou, ale jinak se ani nepohl. Řekl, ať ho nechám, že i když se ho budu pokoušet utěšovat, stejně to bude k ničemu, protože bez ní to nemá cenu. V duchu jsem si nadávala, že jsem to celé nechala dojít až sem. Kvůli mně se ho kluci snaží utěšovat, ale bezúspěšně. Obešla jsem křeslo a klekla si před něj. Překvapilo ho to, ale nic neřekl. Chytla jsem ho za ruku a dívala se na něj. Najednou mě začaly pálit oči. Odvrátila jsem hlavu na stranu a po tváři mi stekla slza. Nechápala jsem to, celou tu dobu jsem nebrečela a teď se tady mám rozbrečet? To přece nešlo. Nechtěla jsem brečet, jenže mě zradilo vlastní tělo. Začala jsem se třást, jak jsem potlačovala vzlyky a slzy tekly pořád dál. Micky se posunul na křesle směrem ke mně, vzal mou tvář do rukou, otřel mi ji od slz a políbil mě. Když jsme se od sebe po pár minutách oddělili, objala jsem ho, zabořila mu hlavu do hrudi a začala šeptat, že je mi to líto, že jsem to nechtěla udělat a prosila ho o odpuštění. On mě jen hladil po vlasech a šeptal, že už je všechno v pořádku, ať už nebrečím, že on mě přece miluje. Musela jsem mu promočit celou košili a navíc jsem mu usla v naručí. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem v naší posteli, vedle mě byl jen tác se snídaní, vzkazem a ještě navíc s tulipánem, mou nejoblíbenější květinou.
To mi něco připomíná. Ale kde byl Micky?
Mirage: Ve vzkazu stálo, že si musel bohužel něco zařídit, ale ať se hezky nasnídám a on se vrátí co nejdřív. Pod bylo napsáno Miluju tě. A právě tyhle dvě slova mě v tu chvíli potěšila ze všeho nejvíc. Jakmile jsem se nasnídala, odnesla jsem tác do kuchyně. Tam mi ale málem spadl na zem.
Překvapení?
Mirage: A jaké! Celá kuchyň byla vyzdobená do modro-bílé barvy a uprostřed stál usmívající se Micky. Přešel ke mně, vzal mi tác z rukou, položil ho na linku, klek si na jedno koleno, vytáhl z kapsy malou sametovou krabičku, otevřel ji a zeptal se.
Micky: Vezmeš si mě?
A co ty na to?
Mirage: Klekla jsem si k němu abych měla své oči přibližně ve stejné úrovni, jako byly ty jeho políbila ho a řekla ano.
Micky: Já jsem jí navlékl prstýnek, vzal jí do náručí a odnesl zpět do postele. Co se dělo tam už je s hvězdičkou (úsměv).
Mirage: No a 29. 2. 2008 jsme se vzali.
Hero: A my se konečně dozvěděli to její jméno.
Ostatní: (smích)
Tudíž jsou už rok spolu. Můžu jen dodat, že to odpoledne, strávené v tak krásné společnosti bylo opravdu úchvatné. Celý náš časopis přeje těm dvěma už jen radosti života a starosti můžou hodit za hlavu. Loučí se s vámi vaše oblíbená redaktorka Heebon.
Dočetla jsem a Micky mi jen zavrněl do ucha.
„Nejsme mi prostě úžasný pár?“ zašeptal. Zasmála jsem se.
„No, řekněme, že jsem spíše hodně zajímavý pár.“
„ A co bude s tou masáží?“
„ Za to, že si dneska vydržel Neův nálet, tak si ji i zasloužíš.“ Zvedla jsem se a on také. Časopis jsem nechala ležet na stole a spolu s Mickym jsem šla do ložnice. Tam jsem mu vyslékla tričko a málem jsem zavzdychala, když jsem se dívala na to božské tělo, které patří jen a jen mně. Položil se na břicho, ja si na něj obkročmo sedla, dala si na ruku trochu masážního oleje a pustila se do práce. Micky spokojeně vrněl a já zajížděla rukama níž a níž.
„Tak tomuhle se říká masáž,“ vydechl. Po pár minutách jsem ho mírným tlakem donutila, aby se přetočil na záda. Sklonila jsem se k němu blííž .
„ A tomuhle se říká předehra,“ zašeptala jsem mu svůdně do ucha a začala si polibky razit cestičku až k jeho ústům, kde jsem se na chvíli pozastavila. Pak jsem pokračovala přes krk, až k jeho rtům a rukama jsem přejížděla po jeho hrudi. Pokračovala jsem s polibky čím dál níž, až jsem se zastavila na jeho klíční kosti. Micky vrušeně vydechl. Jelikož jsem na něj pořád seděla, ucítila jsem jeho vrušení. Přitáhl si mě zpět a začal mě divoce líbat. Když jsme se od sebe oddělili, abychom nabrali dech, cítila jsem, jak mi brní rty. Micky převzal iniciativu a přetočil se. Nepřestával mě líbat a zároveň bloudil rukama po mém těle. Svlékl mi tričko a pak se začal věnovat i zipu u kalhot. Nadzvedla jsem se, on toho využil a sundal mi kalhoty, já mu pomohla s tím samým. Jeho polibky směřovali níž. Vzdychla jsem, když jsem ucítila jeho horký dech nad okrajem kalhotek.
„Micky…“
Tady vám ještě přináším obrázek Mickyho a Nea
No nejsou oba úžasní?(*úsměv*)
Diskusní téma: DBSK - TVXQ - Tohoshinki část I. a část II.
Re: b*u*c*h*
Mirage | 24.05.2011
Ne, neboj, chyba není na tvoji straně ( to zní jak: chyba není na vašem přijímači :D), jen tam prostě nešlo vložit pole na komentáře, tak se kdyžtak omlouvám :) Tak to děkuju, ani nevím, jak mě ten časopis trkl, ale zdálo se mi to tak nejlepší :) No, já vím, vypadá to, jako kdyby on jediný uměl psát písničky (což samozřejmě není pravda, všichni kluci složili nádherné písničky :) ) Je co závidět, s klukama je prostě strašná sranda :) :D SMEnt jsme hold překecali a jak si mohla vidět v třetí části, tak já si z nich hlavu nedělám, ale prostě jsem vzala HoMin a postavila je na jedno podium s JYJ :) Sice Mirage nemá mít určitou podobu, ale vlastnosti má hold po mně, proto taková upřímnost :) Děkuju moc :)
Omluva a pochvala
Kiki | 10.05.2011
Mir, promiň, že píšu až teď, i když mám všechny tři části přečtené už asi měsíc :( :) (škoda, že ti nejde dát koment i k té další části, nevadí, napíšu to všechno sem, ale pak mě nezabíjej :)) Tu první část jsem znala z toho tvého vyprávění (jen tak mimochodem, takové sny bych chtěla mít taky :D, jen doufám, že se ti ten sen nezdál na intru, Monča by se divila :D), ale je to toooooooliiiiiiiiik moc krásné :) naprosto si to dokážu představit, výtah, poté tu spchu ;) rozzuřeného Yunha (aaach, kéžby se tak někdy zlobil na mě, hned bych věděla, jak se mu omluvit :D ;)), ukecabého Junsua a hádku mezi "tebou" a Jaejoongem :D My víme, že ty máš pořádně ostrý jazyk a že bys mu hezky řekla cokoli :D (a proto tě milujeme :-*) a nakonec se z "vás" stali nej přátelé :) jůůůůůůů :) mohlas sem dát i ten obrázek, co jsi kreslila, jak tam popisuješ ten přívěšek :) ten se ti totiž vážně povedl :) druhá část je perfektní a i s YunJae :) Junsua si nám taky spárovala, tak už jen Changmin :) ale ty by sis s ním nějak poradila, máš už tady dokonce zájemce, jak tak koukám :D Takže, kein poblem(já vím, mám jít s němčinou na Hatě :D) :) Potěšila si mě, že se tu druhá část objevila na slibované datum a navíc na tvoje narozky :) jůůů :) to už tu někde bylo, že?:D Prostě jsi dokonalá inteligentní blonďatá Verča :)
P.S. Koukám, že už si tu nebyla hodně dlouho, radši ti napíšu SMS ať se sem mrkneš, když už tady píšu takovou slohovku :) AKTF :-*
Re: Omluva a pochvala
Kiki | 10.05.2011
Kik, nevadí :) neboj se, zdálo se mi to doma, v noci na můj svátek (6.2.-7.2.) a díky Anet. Děkuju, jsi úžasná, Changmin už je sice slíbený Verči, ale já pro vás dvě něco vymyslím, neboj :) na Hatě můžem jít spolu :) do Znojma se vrátím v červnu, tak si zajedem na Freeport ;) můžeme vzít i kluky :) jasně, když něco slíbím, tak to splním :) wow, tak to děkuju a ty jsi zase úžasná :) je fakt, že jsem tady nějakou dobu nebyla, na ostatní stránky chodím, ale ty svoje zanedbávám :( :)
Krása
Verča Veselá | 17.04.2011
Musím říct,že jsem se pěkně nasmála ^^ Bylo to romantické, dojemné a krásné. Opravdu se ti to povedlo, jen tak dál!! ^^ .. a přeju hodně štěstí s Micky! :D ... Krása! Těším se na další! ^^
PS: Nechceš mi dohodit JaeJoonga?? xD .. Nebo.. ne.. ten má YunHa.. pf.. tak.. CHANGMINA! ^^ xDDDD Jo vím,jsem magor! xD
Re: Krása
Mirage | 10.05.2011
Strašně moc děkuju za komentář, Veru. Velmi mě potěšil :) Jaeho klidně můžeš mít, víš co se říká: Mít klaka nebo holku není nemoc ;) :) ale Changmin bude klidně celý tvůj :)
Uá
Anet :-) | 29.03.2011
To je skvělé, když to konečně vidím napsané, tak je to lepší, než když si mi to vyprávěla :-) zlato, ty jsi prostě úžasná :-) a u toho obrázku jsem komplet slintala :-) :-* Děkuju, jsi můj poklad :-) brácha mě zabije, až zjistí, že mu blokuju notebook, kvůli "nějaké" povídce :-D
Re: Uá
Mirage | 29.03.2011
Dikes, Anet =) jsem ráda, že se ti to líbí, snažila jsem se necenzurovat moc ty části, které máš nejradši, ale nechala jsem místo pro tvoji (a nejen tvoji) fantazii ;)
