DBSK - TVXQ - Tohoshinki část I.
VAROVÁNÍ! Tato jednorázovka vznikla na základě mého snu. Navíc je tohle první povídka, kterou píšu rovnou do počítače a ne nejdřív na papír a taky ji nedávám opravit svojí betě, protože by jí těch 12 stránek nejspíš přivodilo nějakou příhodu a já ji ještě budu potřebovat na VV a AnV. Takže mě prosím nezabíjejte za to, že to bude moc sladké nebo málo napínavé. Říkám na rovinu, že za to může má drahá kamarádka Anet, která je do DBSK naprosto zblázněná.
Den před mým svátkem mi pouštěla jejich klipy a různá videa, vyprávěla mi jejich životopisy a celkově jsem se o nich dozvěděla víc, než jsem chtěla. Následkem toho a taky díky síle úplňku se mi zdál naprosto podivný a místy i úchylný sen, který se teď chystáte číst.
Pokud nemáte dobrou psychiku, tak již dál nepokračujte! V první části naleznete již zmiňovaný sen (bude ve formě rozhovoru v časopise). Druhá část je na přání pro Kiki, která mě k tomu donutila a pro Anet, která za to celé může *smích*. Suma sumárum má jednorázovka 2 části.
Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv a přeji příjemné počtení *úsměv*.
Ich-forma
„Zlato, jsem dooooma!“ ozval se hlas ode dveří. Usmála jsem se. Byl to hlas mého manžela. Zdravil mě pokaždé stejně. Ať už přišel z párminutové cesty do obchodu anebo několikadenních cest po světě. Nejlepším na to celém bylo, že ať už bych byla jakkoli smutná, ten tón v jeho hlasu by mě vždy přiměl k úsměvu.
Posadila jsem se v křesle pohodlněji a otočila další stránku časopisu. Konečně jsem našla článek, který jsem hledala. Najednou se z naší ložnice vyřítilo malé štěně huskyho. A chystal se skočit přímo na mou drahou polovičku.
„Ne! Neo! Opovaž se na mě skočit!“ zakřičel na něj. Zřejmě ne dost hlasitě. Neo mu vyskočil do náruče a to bylo na mého unaveného manžela až příliš nečekané, zakopl o koberec v předsíni a i se psem v náručí spadl na zem. Neovi to zřejmě vůbec nevadilo, jelikož mu okamžitě začal olizovat celý obličej.
„Fuj, slez ze mě!“ poručil mu a odplivl si, jak měl v puse pár jeho chlupů. Cukaly mi koutky a snažila jsem se, aby to nebylo vidět, zvedla jsem tedy časopis těsně před obličej. Najednou ke mně zezadu přistoupil můj milovaný a políbil mně na tvář.
„Stýskalo se mi. Mimochodem, kdy že si pro něj Changmin přijde? Představoval jsem si sice podobné přivítání, ale rozhodně ne od té chlupaté koule.“ Uchechtla jsem se. Když nás Minnie požádal, jestli by jsme mu Nea na pár dní nepohlídali, byl to právě můj manžel, který nadšeně souhlasil.
„Mě taky. Říkal, že zítra odpoledne. Večeři máš v kuchyni, radši si ji ohřej,“ odpověděla jsem mu a snažila se přečíst konečně ten článek, když už jsem ho tak dlouho hledala. Nebylo mi přáno.
„Lásko, jsem po dnešku celý nějaký ztuhlý…nechceš mi udělat masáž?“ nahodil svůdný tón. Pousmála jsem se a odpověděla jsem mu lhostejným hlasem.
„Když si na ni počkáš…“ nechala jsem větu schválně nedokončenou.
„Co může být důležitějšího, než já?“ zeptal se mě lehce podezřívavým hlasem.
„My dva,“ usmála jsem se. Uslyšela jsem cinknutí misky a najednou mi jeho stín zastínil světlo, díky kterému jsem si mohla číst časopis. Vlastně teď už nemohla.
„Co to čteš? Ten název mi zní povědomně,“ předstíral zamyšlení. Zasmála jsem se.
„ Ano, Junsu mi to dnes připomněl. Chtěla jsem se na to podívat. Přce jen už je to staré skoro dva roky.“ Micky obešel křeslo, nadzvedl mně, posadil se, stáhl si mně na klín, omotal mi ruce kolem pasu a vtiskl mi polibek do vlasů.
„Tak to si rád poslechnu. Přečteš to, prosím, nahlas?“ Kývla jsem a začala číst:
M&M. Neboli Micky a Mirage. Tento pár si určitě prožil své, od nástrah osudu, až po kritiku společnosti. A právě o tom všem vám oba dva povypráví v následujícím článku. A nejen oni! Když jsem přišla na naši schůzku, nebyli tam sami, ale nacházeli se zde i ostatní členové DBSK. O to byl rozhovor zajímavější. Jelikož vědí, pro jakou věkovou skupinu je náš časopis vytvářen, nevynechali ani některé velmi zajímavé detaily. Přečtěte si unikátní otevřenou zpověď DBSK a Mirage.
Má první otázka je spíše na Mickyho, poznali jste se v době, kdy už byla skupina DBSK slavná? Jak dlouho se vlastně znáte?
Micky: Poznali jsme se v roce 2005, tedy před čtyřmi lety. Skupina byla tehdy spíš hodně známá. Bylo to stejně jedno, jelikož Mirage nebyla z Asie, ale z Evropy. A tam až naše „sláva“ nesahala. Navíc jsme se potkali za takových podmínek, kdy neřešíte, jestli je ten dotyčný známý nebo obyčejný člověk.
Jaké okolnosti to byly? Zní to skoro až záhadně a může to přivádět různé myšlenky.
Micky: (smích) To jsem samozřejmě nechtěl. Bylo to v Japonsku, v jednom tokyjském hotelu. Já jsem tam tehdy natáčel s klukama klip k Wrong Number. A Mirage se účastnila Mezinárodní konference o celosvětových zdravotnických problémech.
Mirage: Naprosto správně. V tom hotelu jsme bydleli oba. Dokonce v patrech pod sebou.
Micky: Ano. To odpoledne jsem strašně spěchal. Do hodiny jsem musel být na natáčení a věděl jsem, že přejet autem přes celé Tokyo v té největší špičce bude nadlidský úkol. Vzal jsem si věci, nastoupil do výtahu a začal vymýšlet výmluvy, protože mi bylo jasné, že nemám šanci to stihnout. Poté, co výtah konečně sjel do přízemí jsem byl připravený se rozběhnout co nejrychleji směrem k autu. Jakmile se výtah otevřel hned jsem z něj rázným krokem vyšel.
Mirage: Velmi rázným. Ještě teď mě bolí hlava, když si na to vzpomenu. Nebyl jsi jediný, kdo spěchal. Z nervozity jsem začala mačkat tlačítko výtahu jako šílená. Musela jsem do pokoje pro podklady k další přednášce a dostat se na místo, kde se měla přednáška konat. Málem jsem poskočila radostí, když se začaly dveře výtahu otevírat. Ta mě ovšem přešla hned poté, co někdo z toho výtahu vyšel, vrazil do mě a díky tomu mi z rukou vypadly knihy, které jsem nesla nahoru. Navíc jsme se nám podařilo se srazit hlavami, čili boule byla předem jasná.
Micky: Začal jsem se omlouvat a pomohl ji sesbírat všechny věci. Když jsem jí podal poslední knihu, všiml jsem si, že tahle holka nejspíš nebude z Asie. Ovšem byla hezká a navíc se na mě hezky usmívala. Něco mě n a ní strašně zaujalo. Dodnes nevím, co to bylo. Prošla kolem mě do výtahu a zmáčkla své patro. Já jsem byl natolik zmámený, že jsem tam zůstal s ní a úplně jsem zapomněl, kam jsem původně šel. Pak se zeptala, do kterého patra jedu já. V tu chvíli jsem si uvědomil, kde jsem měl už dávno být, plácl jsem se do čela představoval si, jak moc na mě bude Yunho naštvaný. Z přemýšlení mě vytrhl zvonek výtahu a já vystoupil. Následoval jsem ji. Jakmile jsme přišli k jejímu pokoji, otočila se na mě a podivila se, kam jdu. Odpověděl jsem ji, že nejspíš k jejímu pokoji, kde na ni počkám a pak jí udělám soukromé taxi jako omluvu za tu „nehodu“ v hale. Nejdřív se na mě podívala podezřívavým pohledem a pak se jen usmála a souhlasila.
Copak nebylo takové chování někoho úplně cizího podezřelé?
Mirage: Bylo. Jenže nevypadal nebezpečně, naopak. Byl v celku roztomilý, když ve výtahu zjistil, že nahoru jet opravdu nechtěl. Prostě jsem mu věřila. Vběhla jsem do pokoje, vzala si věci, napila se vody a zase jsem vyšla ven. Nasedli jsme do auta a uslyšeli jsme zvoňění telefonu. Oba dva jsme začali hledat, ale byl to Mickyho mobil. Jen, co ho zvedl, ozval se z něj strašný řev. I když jsem seděla vedle něj, rvalo mi to uši.
Micky: Yunho.
U-know: (uraženě) A čemu se divíš? Víš, jak jsem byl naštvaný? Za dvě minuty se mělo natáčet a ty nikde! Sehnat sponzora na ten klip nám zabralo spoustu práce a času. A čas jsou peníze. Tehdy to platilo nekolikanásobně.
Micky: Po stošedešátéosmé: promiň. Stačí?
U-know: Zkus to ještě dvakrát, pak o tom možná začnu přemýšlet.
Micky: Dobře, znovu promiň. Omluvil jsem se mu, že to nestihnu, kvůli dopravní zácpě, otočil jsem se na svého spolujezdce, mimochodem velmi hezkého spolujezdce a zeptal jsem se, kam že to bude. Dostal jsem přesné pokyny a mohli jsme vyjet. Když vystupovala, nemohl jsem si pomoc, ale chtěl jsem zjistit, kdy ta její přednáška skončí. Zjistil jsem (úsměv).
Mirage: Takže, když jsem vyšla ven z budovy, už tam na mě čekalo auto i s řidičem. Pomyslela jsem si, že to si nechám líbit. Během cesty zpět do hotelu jsem dokonce dostala pozvání na večeři.
Micky: Musel jsem si pořád dokola dodávat odvahu, jen abych ji pozval. Později večer jsem těch slov dokonce litoval.
Mirage: (smích) Myslíš tehdy, když jsi na mě vylil to červené víno?
Micky: Přesně. Večeři jsem nechal donést ke mně do pokoje. K tomu samozřejmě nějaké to dobré víno. Všechno to bylo perfektní, dokud jsem si nechtěl zahrát na someliéra. Začal jsem předvádět, že o tom víně toho vím víc, než kdokoli jiný a pak jsem se naklonil přes stůl, abych nám dolil do skleniček. Jenže při tom jsem převrhl svou skleničku, a celý její obsah vystříkl přímo na její bílou halenku. Její reakce mě dost překvapila. Začala se smát a pak mě požádala, abych jí ukázal, kde mám koupelnu.
Mirage: Zavedl mě tedy do koupelny a řekl, že ještě přinese nějaké ručníky. Já se svlékla, vstoupila do sprchy a smyla ze sebe to víno. Pak jse se tam taky snažila vyprat z halenky tu skvrnu, marně. Vím, že by se na o mělo použít bílé víno, ale na to už nebyl čas.
Micky: V tu chvíli jsem ovšem vstoupil do koupelny já i s ručníkama v ruce. Zůstal jsem stát na místě jako opařený. Napůl šokem, napůl údivem. Nestává se mi každý den, abych měl ve sprše nahou krásnou ženu, víte?
Mirage: (udiveně) Jaktože ne?
Micky: Tehdy se mi to nestávalo. Ani nevím jak, ale najednou jsem se v té sprše ocitl taky.
Mirage: A oblečený. Přišel si ke mně a zezadu mě objal kolem pasu. Lekla jsem se, otočila se, ale než mohla něco říct, políbil si mě.
Micky: (smích) Ups. Jediné, co si pamamtuju, je, jak krásně chladily kachličky ve sprše, v porovnání s tím, jak jsem byl nažhavený.
Wow! Dokážu si představit, co následovalo poté. Planovali jste, že to bude vztah na jednu noc?
Micky a Mirage: Možná.
Co tedy následovalo ráno?
Mirage: Když jsem se vzbudila, ležela jsem v jeho posteli. Místo vedle mě bylo prázdné. Byl na něm pouze tác se snídaní a dopis s písmenem M.
A co v něm bylo?
Mirage: Vzkaz, že by byl velmi potěšen, kdybych s ním okolo druhé hodiny poobědvala. A pod tím bylo napsáno, že přísahá, že už na mě nic nevylije.
Tak to potěší. Šla jsi tam?
Mirage: Ano. Hlavně proto, že jsem chtěla vědět jeho jméno.
Vy jste ani jeden nevěděli, jak se ten druhý jmenuje?!
Micky: Ne.
Mirage: Podle toho dopisu jsem jen věděla, že jeho jméno bude nejspíš začínat na M.
Tak to je tedy vskutku zajímavé. Stalo se vám někdy předtím, že jste se vyspali s někým, koho jste vůbec neznali ani nevěděli jeho jméno?
Mirage: Ne.
Micky: No…vlastně možná…ne, vlastně ne.
DBSK a Mirage: (udivený pohled)
Micky: Říkám, že ne.
Známost na jednu noc to nebyla. Jak to teda bylo dál?
Micky: Já jsem představil jako Micky Yoouchun a ona jako Mirage. Její pravé jméno jsem se dozvěděl až později.
Xiah: My jsme se její pravé jméno dozvěděli až na vaší svatbě a taky si nestěžujeme!
Ostatní: Jo!
Nebyl jsi na ni naštvaný, že ti své jméno neřekla hned?
Micky: Ne, já jí řekl taky své Stage jméno. Věděl jsem, že se jmenuje jinak, sama mi to řekla. A jak to bylo dál? Naše schůzky začali být pravidelné a mezi námi se vyvinul určitý typ vztahu. I když jsme tomu moc šancí nedávali.
Mirage: O to víc jsem byla překvapená, když se mě před odjezdem Micky zeptal, kdy se zase uvidíme.
Jak dlouhou dobu jsi byla v Japonsku?
Mirage: Měsíc. Z toho 29 dní jsem strávila s Mickym.
Takže váš „vztah“ pokračoval dál?
Micky: Ano. Mirage jsem začala jezdit častěji, vždy na týden, maximálně na dva. Jednou jsem dokonce jel já za ní. Jinak jse neměl čas.
Tajil jsi to před kluky ze skupiny?
Micky: Ze začátku ano. Pak se to provalilo, když mě Junsu slyšel telefonovat anglicky. Vyptával se mě, ale nechtěl jsem mu nic říct. Tak mě prostě sledoval.
Xiah: (úsměv) Detektivní kancelář Xiah s.r.o
Micky: No, to jo. Prostě si to nakráčel do kavárny a viděl mě, jak zrovna líbám Mirage na uvítanou. Přiběhl k nám, sedl si vedle mě a hned začal na celé kolo křičet, co jsem to za kamaráda, že se ani nepochlubím a podobně.
Mirage, musela jsi být hodně překvapená, že?
Mirage: (smích) Ano. V první chvíli jsem se lekla a pak, jak Junsu pořád mluvil a mluvil a mluvil, tak jsem se usmívala víc a víc a víc.
Proč?
Mirage: Slyšeli jste někdy Junsua, když rychle mluví tím svým dětským hlasem? Nebo jeho smích? Navíc se snažil mluvit anglicky, což už jsem nevydržela a začala se smát.
Xiah: (skžížil ruce naprsou a vyplázl na ni jazkyk)
Micky: A pak už se to dozvěděli i ostatní.
Jak jste reagovali na to, že je evropanka?
U-know: Bylo to překvapení. Ale už jsem se tolik nezlobil na Mickyho, když jsem věděl, proč se opozdil. Já mít takovýhle důvod, tak se nejspíš zdržím i déle.
Max: Bál jsem se, že bude namyšlená. Přišla na natáčení klipu Triangle s neutrálním výrazem na tváři. Dívala se kolem sebe, z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst, pak se ale usmála a já pochopil, že tahle holka je všechno, jen né namyšlená. My jsme zrovna natáčeli a jen jsem zahlédl, jak se Micky usmál, když vešla. Jde to dokonce vidět i v klipu. Překvapila mě svým milým přístupem a hned jsem si ji oblíbil. Rozumněli jsme si.
Xiah: Měli jsme stejnou barvu vlasů, takže musela být fajn (úsměv). Navíc¨, já jsem jí znal z té kavárny.
Hero: Já ji prostě neměl rád.
A proč? Předsudky?
Hero: Ne, jen se mi zdála nepříjemná. Byla blondýna a ať si říkala, co chtěla, měl jsem pocit, že Mickyho jen tahá za nos a pak ho odhodí jako kus hadru. Dával jsem jí to najevo a ona si toho byla vědoma, ale nic si z toho nedělala. To mě vytáčelo ještě víc. Hodně nám pomáhala a dokonce bylo pro ni napsáno pár písniček. Samozřejmě od Mickyho. Byla fakt hezká, skvělá a Micky měl velké štěstí, začal jsem mu závidět. Všichni jsme měli nějaké vztahy, ale tihle dva byli naprosto šťastní. Postupem času jsem poznal, že zas tak špatná nebude, ale moje ego mi nedovolilo to přiznat. Předtím jsme se pořád hádali, stačilo jen abychom se dostali ke slovu a byli jsme přitom od sebe vzdáleni míň než dvacet metrů. Po nějaké době už to byly spíš jen hádky ze zvyku, pro srandu a mezi námi vznikl úžasný druh přátelství.
Mirage: Srandovní pro mě byly i předtím. Díky JaeJoongovi jsem se naučila tolik sprostých slov v korejštině, o nichž jsem ani nevěděla, že existují. A myslím, že on ode mě pochytil taky nějaká z angličtiny. Ovšem, když mluvím česky, nikdo mi nerozumí ani slovo. K jejich smůle toho docela dost využívám.
Je pravda, že tvoje korejština je skvělá. Učila ses jí sama?
Mirage: Ne, Micky i kluci mi pomáhali. Ze začátku jsem se jí učila, abych se nemusela spoléhat jen na angličtinu, později jsem chtěla JaeJoongovi rozumnět a pak jsem se prostě chtěla domluvit s každým a o všem.
Bylo tady řečeno, že Mirage pomáhala s nějakým klipem a bylo pro ni napsáno pár písní. Ale jejich vztah byl přece přísně utajovaný, ne?
Micky: To je pravda. Snažili jsme se ho tajit, jak jen to šlo. A dařilo se nám to. Pomáhala nám s klipem Mirotic. Tohle je zrovna jedna z těch písní pro ni. Řekla, že když už děláme v té písničce otrokyni ze zamilované holky, proč by to v klipu nemohlo být naopak.
Max: Mě osobně pomohla, kdysi před koncertem. Byl pro mě obzvlášť důležitý a já se klepal jako fretka. Přišla za mnou, řekla, že se nemám čeho bát, když jsem nejmladší, nejvyšší a nejlepší člen DBSK, ale prý to radši nemám říkat před Mickym…ups. Ale pomohlo mi to.
Micky: V pohodě.
Mirage: Zároveň jsem ten den přišla na jednu věc. Když se dá Micky s Maxem dohromady, je z toho katastrofa. Ovšem Micky a Xiah jsou ještě horší.
Hero: Amen.
Všichni: (smích)
Pak, ale Mirage hrála ve vašem videoklipu k Beatiful Life, kde jí ovšem nikdy nebyla vidět tvář. Čí to byl nápad?
DBSK: Náš.
Mirage: Bylo nám jasné, že náš vztah moc dlouho neutajíme. Začali už kolovat nějaké spekulace, tak jsme na to šli chytře. Mirage znamená fata morgána, a ta obvykle nemá žádnou tvář, proto ten klip. A konečné odhalení bylo na posledním koncertě jejich turné, který se konal tady, v Koreji. Kluci si mě tam jentak zavolali a Micky mi dal za úkol políbit každého tak, jak moc ho mám ráda.
Udělala jsi to?
Mirage: Samozřejmě. Nejdřív jsem přišla k Junsuovi a dala jsem mu velkou pusu na tvář. To samé jsem udělala i Yunhovi. Oba se navzájem poplácali po zádech a usmáli se na mě. Pak přišel na řadu Hero. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě, obrátila oči v sloup a pak mu dala takovou tu dětskou pusu.
Hero: A pak mi do ucha zašeptala: „Překvapení!“
Mirage: Tvůj výraz v obličeji byl ovšem k nezaplacení. Pak jsem přešla k Maxovi. Měřím 173 cm, takže jsem si musela trošku povyskočit a Max se musel sehnout. Chtěla jsem opakovat to, co těsně předtím, jenže Max měl vlastní nápad. Přítáhl si mě blíž a políbil mě.
Kdo z toho měl největší šok?
Max: (smích) Myslím, že Micky, pak Mirage a nakonec ostatní.
Micky: Upřímně? Myslel jsem, že tě zabiju.
Mirage: (smích) A to se říká, že je Micky nejphodovější a nejzábavnější člen skupiny. Jasně, že jsem byla v šoku, ale pochopila jsem jeho hru a usmála jsem se. Po asi dvou minutách už to Micky nevydržel a zakřičel na Maxe, že už by toho mohl nechat, že tam není sám a navíc to není JEHO holka. Max jen něco nesouhlasně zavrčel, pustil mě a pak jsme si plácli(smích). A šla jsem odčinit svůj prohřešek k Mickymu. Když jsem k němu přišla, dala jsem mu stejnou děckou pusu, kterou jsem chtěla dát původně i Maxovi, ale tentokrát jsem to byla já, kdo políbil toho druhého. Když jsme se od sebe rozdělili, jen řekl: „Teď je to správně.“
U-know: Následné reakce fanynek? Pár jich zavzdychalo, pár se jich začalo vztekat, pár jich omdlelo a ten zbytek začala pištět a tleskat.
Takže s tím měli problém spíše média, než fanynky?
Micky: Přesně tak.
Ale zvládli jste to na jedničku. Já osobně jsem vás za to obdivovala. Jenže poté, co ustal nátlak bulváru, zasáhla vás další rána ze strany osudu. Opět všichni známe verzi z médií, ale jak to tedy bylo doopravdy?
Micky: Mirage se tehdy vracela domů, nejdřív jsme ji přemlouvali, ať zůstane, ale řekla, že chce být na Vánoce doma s rodiči. Nebránili jsme jí. Odmítla můj odvoz a radši si zavolala taxi. Dokonce ani nechtěla, abych jel s ní. Prý by si mě zabalila sebou do kufru, což by díky mému pracovnímu vytížení nešlo. Dvě hodiny po jejím odjezdu mi zvonil mobil. Bylo to neznámé číslo. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká bláznivá fanynka, ale když to zvonilo asi po páté Hero se naštval a zvedl to. Předal mi telefon s tím, že mi volají z nemocnice. Divil jsem se tomu, ale mobil jsem od něj vzal. Po pár minutách hovoru mi vypadl z rukou.
Hero: Všichni jsme se na něj vystrašeně podívali. Changmin vstal od počítače, Yunho přestal volat a Junsu dokonce přestal jíst!
Mirage: (překvapeně) To vypadal Micky tak hrozně?
U-know: A kdo by nevypadal? Kdyby komukoli z nás zavolali, že taxi, ve kterém jela jeho holka, dostal smyk na náledí, vyjel z dálnice a ta holka teď leží na operačním sále v kritickém stavu, nikdo by z toho nebyl šťastný.
Max: Nemohli jsme tomu uvěřit. V jednu chvíli nám s úsměvem mávala a v tu druhou jsme byli v nemocnici a čekali, než skončí operace.
To bylo v době, kdy vznikla skladba Rising Sun?
Hero: Omyl. Rising Sung byla napsána dva dny po nehodě. Napsal ji Micky prakticky přes noc. Nejradši by v nemocnici byl pořád, to jsme mu nemohli dovolit. Snažili jsme se ho odtamtud dostat všemožnými způsoby. Zabralo až, když jsme mu řekli, že Mirage by ho takhle nechtěla vidět.
Xiah: Když jsme ráno vstali, Micky seděl v jídelně a všude kolem něj byly rozházené papíry. Vzal jsem jeden z nich do rukou a zeptal jsem se ho, co to je? Jeho odpověď se mi vryla do paměti: „Všechno, co budeš chtít. Já v tom vidím Mirage.“ První se vzpamatoval Yunho. Vzal mi papír z rukou a jen řekl, že ten text bude chtít menší úpravy, ale jinak si myslí, že máme nový song. Poplácal ho pozádech a podíval se na nás. My jsme jen kývly a už to začalo.
Hero: Kritici náš klip k Rising Sun považovali za nejlepší, jaký jsme do té doby natočili. Nebylo divu, v tomhle byli skutečné emoce.
Tomu nerozumím. Jaké přesně emoce?
U-know: Vztek, smutek, stesk, naděje, vzpomínky.
Max: Na Mirage nám všem záleželo. Chovala se k nám naprosto úžasně, brala nás jako normální lidi a ne jako stroje, uměla nám poradit, i když to občas bylo spíš kritizování (smích).
Xiah: Když jsem se jednou naštval, zeptal jsem se jí, jak by si tedy představovala naši písničku i s klipem, když nás pořád tak komanduje. Chvíli přemýšlela, ale nakonec začala vyjmenovávat věci, které by se jí tam líbily.
Hero: Měli jsme být prý hlavně v prostředí, kde se cítíme nejlíp, vybijeme svůj vztek a zapomeneme na všechny trable.
Micky: Zatímco nám to všechno říkala, poslouchali jsme ji s nastraženýma ušima, později se nám to hodilo. A tak vzniklo Rising Sun v Miragině režii. A ona o tom ani nevěděla.
Proč zrovna Rising Sun?
U-know: Jednou jsme s klukama básnili o překrásné večeři při západu slunce a ona jen zakroutila hlavou a řekla, že západ slunce je kravina. Prý nechápe lidi, kteří tolik milují západ slunce, když východ slunce je stokrát lepší. Zeptal jsem se proč a ona na to, že výcházející slunce dává naději, hřejivý pocit, že vše bude lepší, že to zlé už je navždy pryč, to nám prý západ slunce nemůže nikdy dát. To byl první důvod.
Hero: Druhý byl ten, že ona je naše slunce. Vždycky, když přijela do Koreje, jakoby v našich životech vyšlo slunce. A to bez legrace! Pořád se usmívala, nedělala si s ničím starosti a dodávala nám do života optimismus. Takže v té době bylo Waiting for Rising Sun naprostá pravda.
Kolik z toho jste natáčeli ve studiích?
Micky: Kromě tanečních pasáží, nic. Vážně jsme natáčeli, když vycházelo slunce.
Max: Mirage se dokonce probudila, když vycházelo slunce. Micky byl tu noc celou dobu u jejího lůžka a usnul tam. Když se vzbudil, držel Mirage za ruku a ona se na něj usmála a řekla: „Dobré ráno, ospalče.“
